Stát dostal miliardu od odsouzeného zločince. Že bychom se podle ministra spravedlnosti měli radovat? Situace není tak jednoduchá a mohla by vytvořit nebezpečný precedens. Nové informace navíc ukazují, že původ státem prodaných bitcoinů není pravděpodobně tak čistý, jak ministr i odsouzený tvrdí.

České ministerstvo spravedlnosti letos získalo neobvyklý „dar“ – 468 bitcoinů (BTC) v tehdejší hodnotě takřka jedné miliardy korun od osoby s kriminální minulostí. Tomáš Jiřikovský, někdejší provozovatel darknetového tržiště s drogami Sheep Marketplace, byl v roce 2017 odsouzen k devítiletému trestu za zpronevěru, obchodování s drogami a nedovolené ozbrojování. Po propuštění v roce 2021 se domohl vrácení zabavené elektroniky včetně kryptopeněženky, na níž na něj během pobytu ve vězení čekalo více než 1 561 BTC (v aktuálním kurzu kolem 3,5 miliard Kč). Právě z tohoto jmění se Jiřikovský z neznámých důvodů rozhodl věnovat státu 30 %, tedy oněch 468 bitcoinů.

Nabídku předal ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi (ODS) Jiřikovského advokát Kárim Titz, který se s Blažkem podle serveru Novinky.cz dlouhodobě zná. V březnu 2025 byla za přítomnosti notáře odemčena Jiřikovského kryptoměnová peněženka a formálně převedena částka na státní účet. „Někdo vám nabízí bitcoiny, tak si je vezmete. A máte k tomu ještě naprosto jasná rozhodnutí, která říkají, že nepochází z ničeho nelegálního,“ hájil se později Blažek, který dar akceptoval. Ministerstvo spravedlnosti následně kryptoměnu promptně zpeněžilo – prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových uspořádalo 78 elektronických aukcí, v nichž se téměř 480 BTC prodalo za celkem 956,8 milionu korun. Výtěžek má putovat na oběti trestných činů, boj s kyberkriminalitou a vybavení vězeňské služby.

Na první pohled šlo o úspěch – stát proměnil zabavené digitální mince ve skoro miliardu korun na veřejně prospěšné účely. Jenže okolnosti daru vzbudily vážná podezření a jak se ukazuje, ani ono tvrzení o čistém původu není nejspíš pravdivé.

Podezření na praní špinavých peněz

Případ darování bitcoinů nyní prověřuje Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ). Policisté totiž mají důvod se domnívat, že bitcoiny pocházejí z nelegální činnosti a že odsouzený obchodník darováním části svého kryptomajetku státu zamýšlel „očištění“ zbytku výnosů z trestné činnosti. Jiřikovského štědré gesto by tak ve skutečnosti mohlo být promyšleným pokusem o legalizaci výnosů z kriminality – zjednodušeně praní špinavých peněz.

NCOZ ve zprávě, na niž odkazuje Deník N, popisuje, že 7. března 2025 bylo na oficiální BTC peněženku ministerstva spravedlnosti postupně převedeno 468 BTC z bitcoinové adresy spojené s nelegálním darknetovým tržištěm Nucleus Market. Tento darknetový web aktivní do roku 2016 sloužil k anonymním obchodům s drogami a jiným nelegálním zbožím. Již v minulosti navíc Jiřikovský nedokázal věrohodně doložit, odkud jeho původní bitcoiny pocházejí – u soudu předložil padělanou fakturu a tvrdil, že kryptoměnu „vytěžil u dědečka na půdě“, což soud označil za lež. To vše vyvolává silné pochybnosti, že darované BTC byly čistého původu. Nebo, chcete-li, spíše naznačují, že původ čistý nebyl.

₿⚡️ Příběh vyprané miliardy lítá internetem a vypadá dost komplikovaně. Není. Stačí si seřadit chronologii:

– 3/2013 – Spuštění darknetového tržiště Sheep Marketplace, kde za bitcoin (BTC) koupíte cokoliv, co je jinde problém prodávat (drogy, zbraně). Tržiště získává impuls po…

— Patrick Zandl (@tangero) May 30, 2025

Vyšetřovatelé dokonce pracují s verzí, že některý vysoko postavený představitel státní správy mohl o nelegálním původu bitcoinů vědět a s Jiřikovským se na daru domluvit, aby pomohl „zlegalizovat“ zbylé kryptoměny z peněženky. Takové nařčení by znamenalo závažnou korupci uvnitř úřadu. Ministr Blažek ovšem tuto verzi odmítá. Ve veřejné reakci na sociální síti X označil situaci za paradoxní: „Když z účtu ministerstva zmizí miliarda, je to samozřejmě podezřelé. A když tam miliarda na bohulibé účely přibude, je to prý podezřelé také. Toť demotivující realita české politiky a veřejného prostoru,“ napsal Blažek ironicky na sociální síti X. Trvá na tom, že k pochybení nedošlo a vše bylo „ultračisté“. Samotný Tomáš Jiřikovský se k věci médiím odmítl vyjádřit s tím, že je stále v podmínce a nemůže poskytovat rozhovory.

Rozdílné reakce ministra, odborníků i veřejnosti

Ministr Blažek na tiskové konferenci i v médiích krok obhajoval s tím, že neporušil žádný zákon ani etický princip. Argumentuje, že neexistuje soudní verdikt, jenž by deklaroval nelegální původ darovaných bitcoinů – Jiřikovský si svůj trest odpykal a po propuštění mu byl majetek vrácen jako legální. „Kdyby se v budoucnu prokázalo, že to [bitcoin] je z trestné činnosti, stát by to stejně zkonfiskoval a bylo by to použito v rozpočtu. Eticky jsem neměl o čem přemýšlet,“ prohlásil Blažek a dodal, že se za přijetí daru „nehodlá stydět“. Také zdůraznil, že Jiřikovského osobně nezná (připustil jen známost s jeho advokátem, ale těch podle svých slov zná stovky) a odmítl, že by dar jakkoli pomohl dárci vyhnout se budoucímu stíhání – pokud policie prokáže kriminální původ, bude Jiřikovský čelit důsledkům bez ohledu na darování části prostředků.

Že bylo odevzdání bitcoinů státu a tím pádem i „legalizace“ zbytku dobrým nápadem? Názory se liší. Foto: AI Midjourney

Řada odborníků na právo a korupci však Blažkovo stanovisko nesdílí. David Kotora, výkonný ředitel české pobočky Transparency International, upozornil, že přijetí daru od osoby s takovou minulostí s sebou nese řadu etických otázek a reputačních rizik. Podle Kotory ministr nemluví pravdu, když tvrdí, že nic nenasvědčuje nelegálnímu původu bitcoinů. Připomněl, že už v dřívějším rozsudku soud konstatoval podezření, že i další Jiřikovského příjmy mohly pocházet z trestné činnosti, jen se to nepodařilo prokázat v potřebné míře k propadnutí majetku. „Nad to ministr Blažek neuvedl jakékoliv jiné vysvětlení, odkud by mohl provozovatel ilegálního internetového tržiště legálně desítky milionů korun získat,“ zdůraznil Kotora pro Forbes. Kriticky se vyjádřili i další. Například protikorupční organizace Transparency International označila celou transakci za kontroverzní a vyzvala k prověření, zda nejde o faktické praní peněz s asistencí státu.

Ministerstvo si nicméně stojí za tím, že postupovalo v souladu se zákonem. Brání se také tím, že darované prostředky poslouží dobré věci. Z právního hlediska totiž skutečně doposud nebylo prokázáno, že by bitcoiny pocházely z trestné činnosti – Jiřikovský byl odsouzen za jiné delikty a jeho kryptoměny mu byly vráceny. Případ tak odhaluje mezery v našem právním řádu, kdy stát může čelit morálním dilematům: odmítnout štědrý příspěvek na veřejné blaho jen kvůli pochybné minulosti dárce, anebo přijmout peníze, u nichž existuje riziko, že byly získány zločinem? Jak ukazují následující příklady ze světa, nejde o problém čistě český – kryptoměny a jejich původ řeší vlády globálně.

Co dělají státy se zabavenými bitcoiny?

Situace, kdy se veřejná instituce ocitne v držení kryptoměn spojovaných s kriminální činností, není ve světě zcela ojedinělá. Zpravidla k ní dochází výsledkem policejních zásahů – tedy zabavením digitálních mincí při zátahu na zločince – spíše než dobrovolným darem jako v ČR. Například ve Spojených státech se od počátku éry kryptoměn hromadí bitcoiny zabavené v kauzách drogových tržišť či hackerských podvodů.

Klasickým případem byl Silk Road, rozsáhlý darknetový obchod, jehož provozovatel Ross Ulbricht byl zatčen v roce 2013. FBI tehdy zabavila cca 170 tisíc BTC, které poté americké ministerstvo spravedlnosti postupně rozprodalo v aukcích. Od té doby proběhlo v USA několik takových dražeb (nakupoval v nich např. investor Tim Draper). Americké úřady dnes obecně nakládají se zabavenými kryptoměnami jako s jiným propadlým majetkem – připadne státu, je zpeněžen a výtěžek putuje do rozpočtu. Zajímavostí je, že zatímco dříve federální úřady spoléhaly na aukce, v poslední době přešly k přímému prodeji na burzách. Například v červnu 2024 američtí agenti převedli jednorázově 3 940 BTC (v hodnotě cca 240 milionů USD) na účet burzy Coinbase, aby je prodali – šlo o bitcoiny zabavené drogovému dealerovi jménem Banmeet Singh. Podle analytiků to reflektuje snahu prodat efektivně a rychle, aniž by stát spekuloval na kurz (USA dlouhodobě nepotvrzují záměr držet kryptoměny, většinou je promptně prodávají).

V USA přistupují ke kryptoměnám jako k ostatnímu zabavenému majetku. Zdroj: Pixabay

Právní rámec v USA umožňuje úřadům kryptoměny zabavovat jako jakýkoli jiný nelegálně držený majetek; samotné přijímání darů od soukromých osob však podléhá přísným etickým pravidlům a v případě osob s kriminální minulostí by bylo politicky i právně krajně problematické.

Srovnatelný případ, kdy by vládní instituce v USA dobrovolně převzala kryptoměnu od zločince výměnou za „očistu“ zbylých prostředků, dosud znám není. Namísto toho by takové prostředky byly soudně zabaveny v plné výši, pokud by se prokázal jejich nezákonný původ.

Také evropské státy se musely naučit, jak nakládat se zabavenými digitálními aktivy. Německo patří mezi země, které v posledních letech zhodnotily a prodaly značné objemy kryptoměn pocházejících z trestné činnosti. Například v roce 2021 úřady ve spolkové zemi Hesensko zkonfiskovaly a následně prostřednictvím partnerské banky odprodaly kolem 100 milionů € v kryptoměnách pocházejících z internetové trestné činnosti. Letos v létě pak vyšlo najevo, že německý kriminální úřad (BKA) začal systematicky odprodávat své bitcoinové rezervy na volném trhu – během dvou týdnů poslaly peněženky napojené na německou vládu téměř 7 900 BTC (v hodnotě zhruba 496 milionů USD) na kryptoměnové burzy jako Coinbase či Kraken v rámci likvidace zabavených aktiv.

Bitcoiny pocházely z případů jako byla likvidace pirátské platformy Movie2K či zásahy proti praní peněz. Německé právo umožňuje zabavení kryptoaktiv na základě soudního příkazu i jejich následný prodej. Takto získané prostředky putují obvykle do veřejných rozpočtů nebo fondů obětí trestných činů.

Případ, aby někdo s kriminální minulostí daroval kryptoměnu státu a ten ji přijal, však v Německu znám není – z etických i právních důvodů by to bylo velmi neobvyklé. Pokud by podobná situace nastala, dá se očekávat, že by byla rovněž předmětem intenzivního zkoumání, zda nejde o zastřenou formu legalizace nelegálních peněz.

Zdroj: Pixabay

Snad nejbizarnější historii má příběh údajných státních bitcoinů v Bulharsku. V květnu 2017 probleskla médii zpráva, že bulharské orgány zabavily neuvěřitelných 213 519 BTC při operaci proti zločinecké skupině – což v tehdejší hodnotě představovalo kolem 3 miliard dolarů a v jednom momentě dokonce 14,7 miliardy USD (téměř třetinu bulharského státního rozpočtu). Hned se objevily spekulace, že by Bulharsko mohlo díky této akci smazat část státního dluhu nebo masivně investovat do rozvoje. Skutečnost je ale prozaičtější – žádné bitcoiny se ve finále nenašly. Jak zjistil investigativní web Capital, celá historie vznikla nejspíš administrativním šumem: bulharská policie tvrdila, že zajistila peněženky s oněmi stovkami tisíc BTC, ale šlo prý o peněženky, kterými takové množství bitcoinů pouze proteklo, nikoli že by je obsahovaly. Jiná verze zase uvádí, že byly zadrženy šifrované disky s peněženkami, ale úřady se k mincím nikdy nedostaly.

Bulharští ministři financí každopádně opakovaně popřeli, že by stát kdy disponoval jakoukoli podstatnou sumou bitcoinů. Příběh „bulharských bitcoinů“ však názorně ukazuje, jakou mediální senzaci a tlak veřejnosti může vyvolat pouhá vidina toho, že stát má pod kontrolou digitální bohatství nejasného původu. Nechyběla podezření, zda někdo oněch potenciálně obrovských hodnot nezneužil nebo nezpronevěřil. Přestože reálně zřejmě žádné bitcoiny zabaveny nebyly, případ dodnes slouží jako varování před chaosem a spekulacemi, které mohou nastat, když chybí transparentní postupy pro nakládání s kryptoaktivy z trestné činnosti.

Japonsko změnilo zákon, my bychom měli také

Z mezinárodního pohledu nyní probíhá vývoj legislativy, která má jasněji vymezit, jak veřejný sektor smí nakládat s kryptoměnami – a to jak v případě zabavení, tak případného nabytí jiným způsobem. V mnoha zemích jsou kryptoměny právně definovány jako majetek či komodita, což umožňuje jejich zabavení stejně jako u hotovosti nebo jiného majetku pocházejícího z trestné činnosti.

Například Japonsko v roce 2022 řešilo aktualizaci zákona o výnosech z trestné činnosti, aby explicitně umožnil zabavení nelegálně získaných kryptoměn – stávající legislativa totiž žádný takový postup výslovně neznala a panovala obava, že zločinci mohou využít digitální aktiva k ukrytí peněz před spravedlností. Japonské ministerstvo spravedlnosti navrhlo doplnit zákon o organizovaném zločinu tak, aby soudy a policie mohly nařídit převod kryptoměn na stát, stejně jako je tomu u jiných finančních nástrojů. Řeší se přitom i technické detaily – například jak donutit pachatele vydat privátní klíče od peněženek, což není triviální problém.

Ve Spojených státech zase federální úřady vydaly řadu metodických pokynů a interních pravidel pro skladování, správu a prodej zabavených kryptoměn; existují dedikované týmy (např. při US Marshals Service), které se těmito úkoly zabývají, a ministerstvo financí dohlíží, aby vše probíhalo transparentně a v souladu se zákonem.

Naopak přijímání kryptoměn ve formě darů či plateb ve veřejném sektoru je zatím poměrně výjimečné. Některé státy a města s tím experimentují – například švýcarské město Zug už v roce 2016 začalo akceptovat platby místních poplatků v bitcoinu, americký stát Ohio krátce umožňoval platby daní v BTC (byť přes zprostředkovatele) a třeba Salvador učinil bitcoin zákonným platidlem. Tyto případy se ale týkají běžných plateb od občanů, nikoli výnosů z trestné činnosti. Pokud jde o dary, obvykle se veřejné instituce řídí přísnými pravidly pro sponzoring a darovací smlouvy, které mají bránit střetu zájmů a praní peněz. Přijmout dar od osoby usvědčené z trestné činnosti by v mnoha zemích bylo právně složité – úřady by musely prozkoumat původ peněz a mohly by čelit obvinění z napomáhání legalizace. V Česku dar od Jiřikovského formálně schválila právní oddělení ministerstva s tím, že neexistoval právní důvod odmítnutí, neboť nešlo o výnos, který by soud zabavil. Tento šedý prostor – kdy peníze mohou pocházet zločinu, ale není to prokazatelné – staví před veřejné činitele velmi obtížné dilema.

Když má charita větší morálku než stát

Etické otázky spojené s přijímáním potenciálně „špinavých“ peněz jsou palčivé. Odborníci je přirovnávají k situaci, kdy by zločinec nabídl státu sponzorský dar výměnou za očištění reputace. „Přijímání daru s sebou nese celou řadu etických otázek a reputačních rizik, kryptoměny nejsou výjimkou,“ varuje David Kotora z Transparency International na Forbes.cz. Stát by se přijetím takových prostředků mohl stát spoluhráčem při jejich praní – byť třeba nevědomým. Vzpomeňme na příklad hackerské skupiny DarkSide, která v roce 2020 věnovala část výnosů z ransomwarových útoků na charitu. Hackeři tehdy poslali z ukradených peněz asi 10 000 dolarů v bitcoinu dvěma neziskovým organizacím, údajně aby „udělali svět lepším“. Dotyčné charity ovšem byly zděšeny a okamžitě oznámily, že žádné takové dary si nenechají. „Pokud je dar spojen s hackerem, v žádném případě si ho nenecháme,“ uvedla tehdy mluvčí organizace Children International pro BBC. Morálně i legálně ožehavý moment – mohou dobré úmysly ospravedlnit přijímání peněz pocházejících z vydírání? V tomto případě byl konsensus záporný a peníze skončily zřejmě opět u vyšetřovatelů.

Vytěžených bitcoinů bude čím dál méně. Většina už byla vytěžena. Jde o důležitý faktor ovlivňující cenu. Foto: Freepik

Experti zdůrazňují, že povinností institucí je postupovat maximálně obezřetně. Tomáš Beran, odborník na kybernetickou bezpečnost ze společnosti ESET, připomíná, že z pohledu zákona o legalizaci výnosů z trestné činnosti platí zásada „poznej svého zákazníka“ (KYC – Know Your Customer) i pro kryptoměny. „Veřejná instituce by měla znát identitu dárce a prověřit původ darovaných prostředků. Pokud existuje indicie, že pocházejí z trestné činnosti, měla by dar odmítnout nebo konzultovat s policií,“ řekl Beran pro Novinky.cz. V kontextu kryptoměn ale platí, že identita držitele nemusí být zřejmá – bitcoinové adresy jsou jen pseudonymní řetězce znaků. Philip Gradwell, hlavní ekonom společnosti Chainalysis, v této souvislosti přirovnal anonymní krypto-dary k podezřelým hotovostním transakcím: „Kdyby někdo přišel do obchodu s charitním zbožím v anonymní masce a daroval 10 000 £ v hotovosti výměnou za potvrzení o daru, budilo by to otázky – a s kryptoměnou to není jiné,“ uvedl pro BBC. V případě nejasného původu digitálních mincí tak musejí padnout stejné otázky jako u balíku bankovek: odkud peníze pocházejí a neslouží dar spíše k vylepšení image dárce nebo zastření stop?

Blockchainová forenzika aneb technologie v boji proti „špinavým“ kryptopenězům

Klíčovým nástrojem, který mají státy a policie k dispozici, jsou technologie blockchainové analýzy. Paradoxně to, co mnozí považují za výhodu kryptoměn – jistou anonymitu – je při správném postupu pro vyšetřovatele nevýhodou jen částečně. Bitcoin a většina kryptoměn funguje na veřejných účetních knihách (blockchainech), kde je veřejně vidět každý přesun mincí z adresy na adresu. Specializované firmy jako Chainalysis, Elliptic či TRM Labs vyvinuly aplikace, které umožňují sledovat transakční řetězce a identifikovat, na které burze či službě byly prostředky směněny, případně které známé kriminální peněženky se v toku objevují. Transparentní povaha kryptoměn v kombinaci s blockchainovou analytikou poskytuje vládám neocenitelný forenzní nástroj, jenž jim umožňuje identifikovat, vystopovat a narušit tok finančních prostředků, uvádí se v analýze Chainalysis pro americké ministerstvo financí. Jinými slovy – veřejná digitální stopa může být pro detektivy výhodou oproti neprůhledným offshorovým bankám. V kauze Jiřikovského tak policie díky blockchainové forenzice odhalila vazbu na darknet tržiště a může vysledovat i případné navazující transakce, jimiž by chtěl zbytek bitcoinů „očistit“.

Tohle je z notářáku, který zveřejnilo @SpravedlnostCZ Mi z něho ale plyne, že není pravda, že by se zjistilo, kolik bylo v peněžence BTC. Print screen, byť od znalce, není znalecký posudek. Je to jen papír jako od kohokoliv jiného. Jen se věřilo, kolik tam bylo. @zdislavapokorna pic.twitter.com/FDU9MCIzYk

— Petr Němec (@SemSuchar) May 29, 2025

To ovšem neznamená, že je boj s praním peněz v kryptu vyřešen. Zločinci stále hledají způsoby, jak svoji stopu zastřít. Jednou cestou jsou sofistikované mixéry – internetové služby, které promíchávají kryptoměny mnoha uživatelů a snaží se tím ztížit vysledování konkrétního obnosu. Druhou cestou je přesun na tzv. privátní (anonymní) kryptoměny. Již v roce 2018 upozornil Jarek Jacubchek, analytik kyberkriminality evropské agentury Europol, že vyšetřovatele znervózňuje trend odklonu pachatelů od bitcoinu k měnám jako Monero, Zcash či Dash, které mají vestavěné funkcionality pro vyšší soukromí a mohou policii značně zkomplikovat sledování transakcí. Monero například využívá tzv. ring signatures a utajené adresy, takže konkrétní převody nelze na blockchainu volně dohledat. Takové technologie jsou noční můrou finančních regulačních orgánů a řada států proto zvažuje, jak proti nim zakročit (některé burzy již tyto coiny delistovaly kvůli obavám z praní peněz).

Ani tyto metody však nejsou všespásné – v okamžiku, kdy chce pachatel směnit kryptoměnu za běžné peníze nebo zboží, obvykle se nevyhne kontaktu s oficiálními institucemi či směnárnami, kde hrozí odhalení. „Výzkumníci a policie se stali velmi zdatnými v trasování kryptofondů mezi peněženkami. Zjistit, kdo konkrétně danou peněženku ovládá, je ale mnohem složitější,“ podotýká Philip Gradwell z Chainalysis. Právě proto je důležité, aby všechny kryptofinanční služby dodržovaly přísná pravidla proti praní peněz a znaly svou klientelu. Například velké burzy už dnes využívají nástroje od firem typu Chainalysis či TRM Labs, které automaticky označují podezřelé transakce (např. napojené na různé scamy, ransomware, darknet) a mohou je blokovat či hlásit. Stejné informace mohou využít i státní orgány.

V případě daru 468 BTC českému ministerstvu tak stačilo zadat příchozí adresy do těchto systémů, které ihned vysvítí, pokud mince přišly z problematického zdroje. A k tomu také došlo – adresy byly nástroji spojeny s ilegálním tržištěm Nucleus Market.

Stát udělal ze zločince miliardáře

Kauza kolem bitcoinového daru Tomáše Jiřikovského odhalila slabá místa v přístupu státu ke kryptoměnám. Na jedné straně ukazuje pozitivní potenciál: téměř miliarda korun získaná z bitcoinů poputuje v ideálním případě na prospěšné projekty v justici.

Nutno zmínit, že Jiřikovský státu do jisté míry vděčí za to, že je nyní miliardářem. Tím, že nemohl své bitcoiny prodat, narostla jejich hodnota do astronomických výšin. Na konci minulého roku se k nim opět dostal a jejich hodnota je kolem 3 miliard Kč.

Případ vzbuzuje oprávněné obavy, zda se stát nestal nástrojem chytrého zločince k „vyprání“ peněz. Ať už vyšetřování NCOZ prokáže či neprokáže trestný čin, kauza nastolila důležité otázky: Má veřejná instituce odmítat dary s nejistým původem? Měla by existovat přísnější pravidla pro prověřování kryptoměnových darů? Jak se vyhnout konfliktu zájmů, kdy dárce může něco očekávat nazpět? Již nyní je zřejmé, že ministerstvo spravedlnosti bude muset komunikovat velmi transparentně a umožnit nezávislou kontrolu, jak s penězi naloží, aby se rozptýlily pochybnosti. Zákonodárci by zároveň mohli zvážit úpravu legislativy, aby se situace, kdy de facto legalizované peníze z neznámého zdroje vstupují do veřejných rozpočtů, neopakovaly bez odpovídajícího dozoru.

Česko je častým terčem útoků ruských hackerů a kyberaktivistů. Zvhledem k podpoře Ukrajiny však s jejich brzkým koncem počítat nemůžeme. Důležitá je prevence a školení zaměstnanců i veřejnosti. Foto: Freepik

Státy, včetně Česka, se musí připravit na svět, kde digitální měny proniknou do veřejných financí – ať už formou zabavených prostředků, nebo třeba jednou i běžných plateb občanů. Aby toto pronikání nebylo zneužito, je nutné mít jasná pravidla a etické mantinely. „Povolíte-li anonymní dary z potenciálně nelegálních zdrojů, otevírá to dveře praní peněz,“ varuje Philip Gradwell z Chainalysis – a tato slova by měla rezonovat i za zdmi úřadů.

Český případ bitcoinu od drogového dealera tak může být cennou lekcí, která povede k lepšímu nastavení kontrolních mechanismů pro přijetí digitálních darů. V sázce je důvěryhodnost státu a především důvěra veřejnosti v něj.

Aktualizace 30. května 2025 v 16:15 – Ministra Blažek po tlaku veřejnosti kvůli bitcoinové kauze podal demisi. Nechce prý poškozovat vládu.

Zdroje: Ministerstvo spravedlnosti ČR, Deník N, ČT24, Forbes, Novinky.cz, BBC, Chainalysis
Při tvorbě části textu byla využita umělá inteligence